'case I'm loonely and I'm tired, i'm missin' you again - oh no .. Once again..

28. října 2013 v 1:09 | Blackie |  New
Wau.
Jakmile jsem otevřela tuhle stránku, a uviděla ty barvy, talčítka, velkej modjre nápis "Nový článek", prázný textový pole .. Vrátily se mi vzpomínky. Teď si připadám jako před pár lety.
Je to mazec, že už je to fakt pár let, co jsem tu s tímhle začala. Mezitím jsem se vzdálila, vrátila, zase zmizela, vrátila se na jiný blog pod jiným jménem.. Ale teď mám pocit, že chci být zase taková, jako předtím. Jako když jsem s tímhle začínala.
Na spoustě dalších blogů jsem to zkoušela stejně jako tady. Ale 60% z toho byla fikce. Domýšlela jsem si věci, co se mi staly, aby to bylo zajímavější.
Až po čase mi došlo, že je to hloupost a vykašlala jsem se na to.
A teď jsem tu.
O tři roky starší.
O tři roky plnější vědomostí.
O tři roky rozumnější.
Pročítala jsem nějaké staré články, a cítím se trapně. Už jen kvůli těm chybám. Já že píšu od první třídy diktáty vždy na 1? Nemožné!
Nechám to všechno tu, nebudu nic mazat, protože je to součást mě. Jaká jsem byla. Možná někdy za hodně dlouho si to kompletně přečtu. A budu se jen uculovat nad tím, jak jsem se vyvýjela.
Teď je přede mnou jedna docela důležitá otázka:
Začít psát od teď, nebo nejdřív udělat rekapitulaci poslední doby? Bylo by to možná fajn, aby ste byli v obraze. Dobrá tedy, můj první slib a úkol, napsat článek o tom, co se událo a neudálo. Zítra na to mám celý den. Snad si zas nenajdu nějakou výmluvu.
No a cože se stalo, že jsem zas tu?
To máte tak, když vám nějaké slovo připomene jméno "Mr. Madrak" .. Pak vám to skáče v mysli jako ten míček z gumy - hopík. No a po čase vám dojde, cožeto vlastně bylo - váš blogovej kámoš. Tak si z hlavy vydolujete jeho webovou adresu, a čtete. A čtete a čtete a čtete.
Najednou vám dojde "Sakra, vždyť já jsem taky měla blog!" a z koutku mysli vydolujete i tu svou adresu. Vzpomenete si, jak jste tu psávali sebemenší pitomost, co se vám přihodila. Jak si vaše články pořád někdo četl. Jak je komentovali a radili vám. Jak vám bylo nejhůř, napsali jste o tom článek, a oni tu byli, aby vás podrželi, aby vám řekli, že to bude dobrý. Jako skuteční přátelé, jen jsou moc daleko, aby vás mohli podržete doopravdy.
A začne se vám stýskat. Začne vám to chybět.
Předěláte si desing, aby to bylo jednoduchý.
Protože takový chcete všechno.
Jednoduchý desing.
Jednoduché články.
Jedonudchý život.
...
Pokud sem zavítá některý z mých (doufám že pořád) blogových kamarádů, jen chci, abyste věděli .. mám vás ráda. A fakt jste mi chyběli. Všichni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama