Zázrak

4. dubna 2014 v 22:28
Jedna z mála mých básní, na které jsem hrdá. První místo v literárání soutěži :)


Stojím a čekám za dveřmi,
když nechceš, tak teda nevěř mi.
Ale zázraky se vážně dějí.
Přinesly mi Tebe - naději.
Byla jsem na dně prázdné flašky.
Denně jsem brala snad všechny prášky.
Ty si mě našel na zemi za barem.
Tam vzadu v uličce toxických továren.
Tam v uličce u kina.
S cígem a flaškou od vína.
Vytáhl si mě z nejhoršího,
ze všech těch sraček.
Ukázal, jak pokračovat.
Život bez stříkaček.
Bez Tebe už bych nebyla.
Teď bych Tě tu neprosila,
abys mě zpátky k sobě vzal
a druhou šanci mi dal.
Padám před Tebou na kolena.
Všechno to strašně bolí.
Jsem totálně zničená.
Slzy mý rány solí.
Každý moje rozhodnutí bylo špatně.
Život vidím rozmazaně, matně.
Už jsme zas na dně.
Už zas to nezvládám.
Ty si mě opustil.
Do flašky upadám.
Klepu se na zemi.
Já už to nedávám.
Prosím Tě, vrať se mi.
Změním se - přísahám!
Omlouvám se za svý chyby.
Za všechny ty prázdný sliby.
Že hodím všechno za hlavu.
Že se z toho vyhrabu.
Spadla jasem zas zpátky na dno.
Víš, nahoru to nejde snadno.
Těžko se mi dýchá.
Konec můj se blíží.
Jak rána do břicha.
A strašně mě to tíží.
Celej svět mlčí.
Už vidím nebe.
Vidím tvý oči.
V nich odraz sebe.
To není nebe.
To se fakt děje.
Tohle je realita.
Štěstí mi přeje.
Skláníš se nade mnou,
jak anděl strážnej.
Tvůj pohled najednou,
zdá se naprosto vážnej.
Koukám ti do očí.
Slzy mi tečou.
Všechny ty vteřiny
se nekonečně vlečou.
A já už vím.
Teď bude jenom líp.
Prošla jsem vším.
Co nikdo neměl by zažít.
Jdem spolu pryč.
Za sebou nechávám přízraky.
Máme ke štěstí klíč.
Možná se fakt dějí zázraky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama